Co mě naučil blog

Ahoj všem!


bloguji už cca rok a půl....a pořád se pokládám za blogerského zelenáče. Vždycky, když vidím jak někdo slaví 5tileté výročí apod., říkám si, jestli to taky tak dlouho vydržím:-) Nicméně za těch 18 měsíců mě blog lecčemu naučil. Budiž tak tento souhrn dalším ze série článků co a proč ohledně blogování. (Jak neblogovat článek)

Lenka napsala poměrně pěkný článek na téma, se kterým se setká za éru blogování asi každý. Tohle je něco podobného, ale ne v negativním slova smyslu:-)

1. Jsou lidi kteří vás nebudou mít rádi a vy i kdybyste se na hlavu stavěli, nic s tím neuděláte.

Tohle pro mě byla celkem novinka. V reálném světě se s tímhle člověk moc nesetkává. Když vás někdo nemá rád, pravděpodobně se s ním vůbec nestýkáte. Prostě Kačka z Bčka je mi nesympatická, tak jí neřeším. V internetovém světě vás však pod rouškou anonymity bude někdo pravidelně chodit informovat o tom, že vás nemá rád. Že se mu nelíbí jak píšete, mluvíte, fotíte apod. A místo toho, aby vás prostě ignoroval, jako se to děje v reálu, tak bude doma obden ťukat do klávesnice jak divý:-)

2. Říct ne

Tohle je možná i věkem, ale když jsem byla mladší, měla jsem problém odmítat lidi. Je potřeba záskok na angličtinu? Záskok na aerobic? Potřebujete pomoci s překontrolováním abstraktu k diplomce apod....stačí napsat Káje. Kája totiž neodmítá:-) To se bohužel změní s emaily "koupíš mi prosím tohle a tamto", nemohla bys mi prosím dovézt XXX. V momentě, kdy je těch emailů několik denně, tak to prostě nejde. Přenesla jsem to i do svého osobního života a už si nepřipadám špatně, když někoho musím odmítnout, protože jednoduše opravdu nemám čas.

Další věc je spolupráce. Dodnes si pamatuji na fiasko s mou první spoluprácí u eshopu, který mě oslovil jestli pro ně nechci zrecenzovat pár věcí. Oslovili totiž snad každý blog, měli divné požadavky....a já v té době vůbec nevěděla jak to chodí. Dnes mi už nedělá problém na nabídku odpovědět ne - mám beauty blog, kartáčky na zuby a sluneční brýle opravdu recenzovat nebudu:-) Tohle je podle mě obzvlášť u rozrůstající se marketingové masáže kosmetických značek potřeba. Čtenáře totiž nezískáte tím, že si u vás po 155x přečtou o novince od Biodermy, ale právě třeba kvůli tomu, že si u Vás přečtou o výrobku XY, o kterém se jinde nepíše.

3. Zkoušet věci jinak

Tuhle mi někdo pod líčícím článkem psal ať zkusím víc linky nahoře a méně dole a hle, ono to funguje:-) Ač má spoustu čtenářů jiný názor, já si ráda nechám poradit. Jde spíš o to, jakou formou je to řečeno. Když někdo napíše normálně " hele, zkus to radši takhle...", tak to ozkouším mnohem radši, než "no fuj ty seš hnusná, tohle teda nikdy!!!" Obecně není špatná rada, většinou jen špatně formulovaná.

4. Nebát se

Když vás párkrát někdo pomluví, sprdne apod., už si to nebudete brát tak k srdci. Netřeba se bát říct svůj názor, netřeba se bát, že se Vám něco nelíbí, netřeba se bát za to, že se Vám bude někdo kvůli blogu smát apod. Nebát se, že někdo má na danou věc jiný názor než vy - to je naprosto normální. Chválí všichni Aussie a vám přijde naprd? Napište to! Chválí všichni Ladybox a vy jste zklamaní? Napište to! Naopak pomlouvají všichni drogerkový BB? Napište, jak zrovna Vám vyhovuje. Co se vám tak může stát? Nic:-)

5. STILL IN PROCESS: Psané slovo a obecně spousta věcí v monologu vyzní úplně jinak než v přímé řeči či v diskuzi.

Kolikrát jsem něco řekla ve videu a konal se hon na čarodějnice. V 99% se jednalo jen o nedorozumění. Jsou určití čtenáři, kteří si berou všechno hned osobně, negativně a celkově nejhůř jak to jde. Párkrát jsem něco plátla z vtipu nebo ironicky a bohužel to přes písmenka nejde desifrovat. A pak mlátím hlavou do klávesnice, protože jsem to tak, jak to dotyčný pochopil fakt nemyslela. Nicméně zpětně už to nikomu nevysvětlíte a většinou se jakákoli obhajoba či vysvětlení otočí proti vám:-)

6. Dvojí metr

Zatímco blogerka musí být vždy milá, usměvavá, ochotná a nesmí si brát nic osobně. Čtenář (resp. někteří čtenáři) naopak nemusí být vůbec milý a osobně si často bere úplně všechno, i když to tak nebylo myšleno, viz bod 5.:-)


7. Vstávat!

Nesnáším vstávání. Ze srdce. Nevadí mi jít spát nad ránem, ale jakmile mám vstát před 7. ráno, je to pro mě smrt. Jsou ale dny, kdy není čas jindy než ráno před ostatními povinnostmi. Vstát kvůli učení končí zamáčknutím budíku, ale vstát kvůli blogu končí vyskočením z postele....zajímavé:-)

8. Nelenit!

O víkendech jsem dost líná. Jsem doma v teplácích a nechce se mi převlékat a jít ven, pokud nemusím. Abychom si rozuměli, -musím- znamená třeba rodinná návštěva, výlet apod. Co je vrchol mé lenosti je vylézt ven kvůli zdánlivě banalitám. Došlo mlíko.....když mě se tak nechce převlíkát a jít do krámu jen kvůli mléku! :D Ale! V momentě kdy musím utíkat nahrát video do školy, vůbec mi to nevadí. Ať je 9 ráno, nebo 10 večer, Celouniverzitní počítačová učebna to jistí a já jdu bez remcání:-)

9. Kdy přesně nám do kterého okna svítí sluníčko a v jakých přesně místech dopadá :D 


Pořád nemůžu uvěřit tomu, že bloguju už takhle dlouho a hlavně, že sem tolik z Vás pravidelně chodí a tráví tím svůj volný čas! Moc mě to těší a doufám, že se společně budeme rozrůstat dál!:-)